40 230 aktuálních nabídek
od 879 realitních kanceláří a soukromníků

Mladí Češi opouštějí mamahotely a může za to také koronavirus

Datum vydání: 17.02.2021 | Petr Pojar

Co donutilo mladé Čechy opouštět ve větším počtu mamahotely? Statistiky se nám snaží napovědět. V každém případě je dlouhé pobývání u rodičů nelichotivým trendem, který byl a je dlouhodobě kritizován. Do osamostatnění se však mladých Čechům příliš nechtělo. Až do koronakrize a období relativně krátce před ní. Co se stalo? Jaké impulzy pohnuly s myšlením našich mladých, ale i třicátníků a čtyřicátníků?

Přednosti mamahotelů, útlocitnost a starostlivost rodičů

Takzvaný mamahotel má mnohé přednosti, tedy především pro „vydržované“. Vynikající servis, úklid, čistota, plná penze jako v hotelu a přitom soukromí v mezích možností. Mnozí rodiče dokonce takový způsob přebývání svých potomků preferují. Mají je stále pod kontrolou, na očích, jsou s nimi, mají na ně nějaký vliv. A ti se naopak ochotně vzdají své samostatnosti za služby, za které by jinak museli platit. A nebo platit mnohem více.

Mamánci dříve a dnes

Dříve bývali takzvaní mamánci většinou duševně či fyzicky postižení lidé, kterým mnoho jiného nezbývalo. Mnohým jich bylo líto a byli svým okolím vnímáni jako „chudáci“, kteří „to nemají snadné!“. Jiní byli vyloženě za obecní blázny. K takové realitě však přibyla po devadesátých letech minulého století armáda zdravých mladých lidí, častěji mužů než žen, kteří vlastně žijí úplně stejně, jako by byli limitováni nějakou nemocí. A je to cesta „do pekel“.

Jednomu zdravotně postiženému mamánkovi, který byl vnímán tak trochu za obecního blázna, jsme v druhé polovině devadesátých let pomohli spolu s několika dalšími sousedy s fasádou staré chalupy. On i matka invalidé, příjmy minimální. Byla to charita, pracovali jsme zadarmo a o svém volnu. „Kde by na to ti chudáci vzali peníze,“ říkali jsme si. Poté nás osočil, že jsme jim doma kradli a všude tuto lež roznášel, počínaje místní hospodou. Ze strachu, aby náhodou nemusel něco platit. Mamánek nás již nepotřeboval a tak se nás pokusil zbavit jako „vší v kožichu“, vůči kterým ovšem cítil pocit dluhu. Tenkrát jsem s mamánky skončil definitivně. Jejich zásadním rysem je pohodlnost spolu s „vyčůraností“. A pro udržení svého blahobytu jsou všehoschopní. Tedy alespoň mnozí. A ejhle, ony se jich vyrojily celé armádní divize. Jen pár let poté. Dokonce jsem se před cca deseti lety setkal s pětačtyřicetiletým mamánkem, který obýval byt spolu se svými rodiči, manželkou a dětmi. A víte, čeho se nejvíce bál? Aby si oficiálně nepřivydělal příliš mnoho peněz a nepřišel proto o podporu v nezaměstnanosti.

Tati, zestárneme spolu? (Zdroj: shutterstock.com)

Proč vlastně problém s mamahotely nastal

Co ale donutilo mnohé české mamánky opustit klid a bezpečí maminkovského (a tatínkovského) zázemí? Paradoxem je, že v devadesátých letech se snažila většina mladých lidí po dovršení své plnoletosti a nebo dokončení studií postavit na vlastní nohy. To se však poměrně rychle změnilo jako důsledek „srážky s kapitalismem, s tržním hospodářstvím“. Hypotéky nejprve vůbec neexistovaly a poté byly pro většinu prakticky nedostupné. Pro zapůjčení pouhých dvaceti tisíc jste jakožto čerstvě zaměstnaný či podnikající absolvent školy potřebovali ručitele, byť by tuto částku kryl jeden váš měsíční plat. A k tomu se v bance ještě předkládal dokument o absolvování povinné vojenské služby a nebo modrá knížka. Bez toho vás dokonce ani nezaměstnali. Dnes to však již neplatí. Ještě před pár lety bydlel v jednom bytě se svými rodiči dokonce každý třetí Čech ve věku od 26 do 30 let. A dnes je to již jen pětina, ze které tvoří muži oproti ženám 66%.

Nový trendy, na vikingy ovšem nenáme

Je tedy nastolen nový trend, kdy se mladí lidé stěhují od svých rodičů ještě před dovršením třiceti let svého života. Průměrný věk pro osamostatnění je pak 26 let, což ostatně představuje u těch vzdělanějších dokončení vysoké školy a zahájení kariéry. Zajímavé je, že například mladí Švédové opouštějí obydlí svých rodičů ještě před dovršením svých osmnácti let. Inu vikingové, na ně český šakal zřejmě nemá, o lvech nemá smysl hovořit.

Komunikace v době koronavirové (Zdroj: shutterstock.com)

Dostupnost hypoték a klesající ceny nájmů

Hlavním spouštěčem změny v Česku je přitom situace na realitním trhu. Ano, ceny nemovitostí jsou sice enormní, ovšem hypotéky jsou poměrně snadno dostupné a navíc nyní koronakrize promluvila do cen nájemního bydlení. Ceny pronájmů klesly za krátkou dobu až o 20%. Přitom se i přehoupla složitá doba přechodu od socialismu ke kapitalismu a parlamentní demokracii a téměř 43% mladých Čechů si již myslí, že ideální doba pro odstěhování od svých rodičů nastává, když si začnou vydělávat peníze. Ukončení studií pak vidí jako důvod k osamostatnění 28% mladých Čechů. Pouze pětina se přitom domnívá, že je vhodnější počkat s odchodem od rodičů až do doby, kdy si na nové bydlení našetří (ostatně zkuste našetřit milióny na vlastní nemovitost). Oproti mladým Švédům však vidí okamžik dosažení plnoletosti k vylétnutí z rodného hnízda jen 5% mladých Čechů.

Problém urychlila koronakrize

Zatímco psychologové považují za ideální okamžik k osamostatnění dokončení studií. Navíc tvrdí, že by rodiče měli takovou snahu podporovat. Opačný přístup by dle nich dokonce mohl vést k tomu, že si potomci nakonec nebudou chtít ani hledat práci a nechají se od svých rodičů živit. Ovšem i do tohoto trendu promluvila koronakrize. Když rodiče odjedou do zaměstnání, je doma klid a „myši mají pré“, za nouzového stavu však byly tyto smíšené domácnosti často doslova přikovány doma. A nastal problém, který „vylétnutí z hnízd“ urychlil.

Jak si mladí Češi zařizují své osamostatnění?

Paradoxem mamánství je fakt, že pouze každý desátý Čech preferuje při hledání svého nového bydlení blízkost svých rodičů. Za první, takzvaně „startovací“ bydlení, přitom platí 6 z 10 mladých Čechů do 10 tisíc korun měsíčně. Preferují tedy cenu, ale i lokalitu. S postupným stárnutím se pak již lidé uspokojí i s menším prostorem, vyžadují však lepší občanskou vybavenost. Co se týká prvního samostatného bydlení, 6 z 10 mladých Čechů preferuje podnájem před hypotékou, často si přitom první podnájem vybírají spolu se svými partnery či přáteli (38%). Pouze 11% řeší své první bydlení hypotékou, 7% z úspor a pouze 4% ze stavebního spoření. A často pomohou právě rodiče, kteří svým potomkům spořili například ve stavební spořitelně, formou termínovaných účtů apod. Jen menšina pak dostane od svých rodičů dostatek finančních prostředků na pořízení vlastního bydlení a nebo dokonce byt či dům. Výjimku představují chataři a chalupáři, kteří se na stáro uchýlí do svých rekreačních obydlí a dětem ponechají svůj byt. Ale i tento trend je již na sestupu, byť to obzvláště v chatových osadách „praská důchodci celoročně ve švech“ dosud.

Každý rozumný rodič chce podat svým dětem pomocnou ruku a poté i vnoučatům, vše má však své meze (Zdroj: shutterstock.com)

A rada na závěr: Jak se zbavit nezaměstnaného a líného mamánka co nejrychleji? Zůstaňte s ním delší dobu doma! Koronavirus ukázal cestu. 

Do kategorie mamánkovství přitom nelze řadit společné bydlení ve dvou a vícegeneračních domech, kde je více jak 1 samostatný byt, a kde nesou rodiče se svými potomky společně náklady na bydlení. Mnohdy si musí potomci v takovém domě vlastní byt vybudovat či zrekonstruovat za nemalých finančních nákladů. Bohužel hází „vidle“ do problému samostatného bydlení mladých v Česku exekuce, jejichž příšerný rozsah a forma nemají ve světě obdoby. Co s tím udělá již další generace legislativců?

Zdroj: living.cz, ČESKÉSTAVBY.cz

Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com

TOPlist